Mezikulturní přístup - Interkulturelles Herantreten
Od druhé poloviny osmdesátých let neunikla ani komunikativní metoda kritice, a proto vznikla snaha ji dále vyvíjet. Od komunikativního přístupu se přešlo k tzv. mezikulturnímu přístupu. Do popředí se na místo korektního používání jazyka dostává porozumění cizí kultuře. Razilo se tvrzení, že bez znalosti a porozumění cizí kultuře nelze jazyk vůbec pochopit. Základem tohoto přístupu bylo postupné zprostředkovávání informací, přičemž se kladl důraz obzvláště na schopnost vnímání a empatie. Typické je pro tuto metodu srovnání výchozí a cílové kultury s pomocí autentických textů a mimo jiné i vlastních zkušeností, zájmů a emocí.
Velkou úlohu zde hraje role studenta, který je veden k aktivní a samostatné práci a je motivován přístupem učitele. Ten je v roli poradce a koordinátora výuky. Právě zmíněná samostatnost a aktivita studentů nabízí v rámci mezikulturního přístupu využít projektového vyučování. Studenti si volí témata z oblasti kultury země, studenti pracují na projektu ve skupinách a postupně procházejí určitými fázemi jako je plánování, organizování, provedení, prezentování a vyhodnocení. Při práci na projektu studenti procvičují všechny dovednosti, tzn. komunikují při prezentaci projektu či diskutují při přípravě projektu mezi sebou navzájem, čtou, hledají informace v nasbíraných materiálech, získávají informace poslechem z médií a při písemném vyhotovení projektu procvičují svoje kreativní psaní. Ve výuce, která používá mezikulturní přístup se takřka neobejdeme bez technického zázemí. Hojně jsou využívána média jako počítač, DVD, televize, projektor atd.
